Tajemství loňského léta - 7

1. února 2011 v 23:33 | Roru&Rofuru |  Tajemství loňského léta
Roru a Rofuru se kají. A červenají. A omlouvají. A slibují, že "už se to nebude opakovat".....
Dovolená v motýlku totiž ještě zdaleka neskončila!!! 
***

Taemin, naprosto nadšený, že si opravdu může zahrát, si ani neuvědomil, jak moc Kimův výraz připomínal hladového vlka a jak moc se Minho se svými jemně se kroutícími vlásky připomínal jehňátko. Okamžitě se připojil ke hře a nevnímal nic jiného, než mičudu. Dobře, sem tam si všiml vypracovaných těl svých hyungů a snažil se nafukovat hrudník, aby si mezi nimi nemusel připadat jako mládě.


Mezitím se Kimova pátrací mise po Minhovi projevila jako velice úspěšná. Vlastně neměl ani moc práce, protože Minha dohnal hned v rovné chodbičce mezi pokoji. Co už opravdu stojí za zmínku je fakt, že tentokrát, když Kim chytil Minha za ruku a otočil ho tváří k sobě, jeho barva už by se skoro dala srovnat s tou rudou stěnou, i když je to fyzicky, prakticky a vlastně i teoreticky nemožné. Kimův úsměv prozrazoval naprosto vše. A Minho? Minho moc dobře věděl, co přijde, ale ani v nejmenším se nebránil, když Kim několika rychlými kroky došel (i s Minhem, kterého táhl za sebou) do svého pokoje a zamknul za nimi dveře. Přeci jen, co kdyby se Chun rozhodl, že ho fotbal již unavil, a chtěl se vrátit na pokoj? Měli jediné štěstí, a to, že pod jejich pootevřenými okny momentálně nikdo nestál. Protože kdyby ano, určitě by si myslel, že vevnitř také hrají fotbal. Nebo tenis. A nebo, byl-li by to někdo trochu moudřejší, pravděpodobně by zakřičel něco ve smyslu Sodomy Gomory a běžel by se pomodlit do kaple.

minho


Když už se motelem nejenže rozléhal rachot zvenčí (i zevnitř), ale zároveň se i lehce otřásal v základech, ani Kangta nezabral a probudil teď už alespoň trooošičku odpočatého Siwona. Jakmile otevřel oči a spatřil Heechulovu (z nějakého nepochopitelného důvodu stále spící) tvář, jakoby ho osvítilo světlo boží. Prudce se posadil na postel, oběma rukama se chytil za hlavu a hurónsky zakřičel: "LEEEEEETEUUUUUK!"

V tu chvíli se spící Heechul probral, zvenčí se přestaly ozývat údery nohou o míč i steny sportovců. Veškeré další velice podivné zvuky, nacházející se o pár pokojů dál, také téměř okamžitě utichly. Jakoby se v motelu najednou zastavil čas. Netrvalo to dlouho a všichni přátelé se sešli v pokoji, ze kterého se ozval ten děsivý výkřik. Celá banda vyděšeně koukala na ještě vyděšenějšího Siwona.


A mezitím, co kluci rozpoutali tak velkou pátrací akci, že i Mana by se styděl, když minule hledal podvazky, Leeteuk odháněl otravné tvory od své božské tvářičky kdesi na nějaké zapomenuté vesnické silnici.

"Jak jen na mě mohli zapomenout?" mluvil sám k sobě. "Na mě!!" a začal popotahovat. Tohle se mu tedy ještě nestalo, myslel si, že stráví se svými přáteli pár klidných dní a mezi tím je už den na cestě. Musel jet AUTOBUSEM a pak stopovat a co bylo nejhorší, že ho tady NIKDO nepoznával.

"To je kurva zapadákov tohle." Začal si opět něco šeptat.

"Jestli si takhle budeš povídat dál pro sebe, tak si lidi budou myslet, že jsi utekl z blázince." Ozvalo se za ním tak se otočil a byl tak rád, že konečně vidí známou tvář.

"SAENGIE!" zařval, pustil kufr a dvě tašky co měl na rameni a vrhl se mladšímu muži kolem krku.

"Co tu děláš? Taky na tebe kluci zapomněli? Ale co si pamatuju tak si snad seděl v autě s nima ne?" podíval se kamarádovi do očí.

"Ale ne, odvezli mě tam, dokonce jsem se ubytoval, ten kdo na mě zapomněl, byly autorky." Kouknul do země se smutným úsměvem na tváři.

"Áh." Jen vypadlo z Leeteuka. "Chápu... Co jsou to autorky?" Saengie se na něj jen podíval a zavrtěl hlavou.

"To neřeš, pojď, musíš bejt už unavenej. Vezmu ti nějakou tašku a stopnem si nějaké auto." A jak Saengie řekl, tak také udělali. A po dalších necelých dvou hodinách byli konečně na místě. V malebném motýlku, kde to ovšem vypadalo jak po nájezdu fanoušků.

Kolem motýlku zmateně pobíhalo několik lidí. Většina z nich byli právě kamarádi Leeteuka a Saenga, kteří se zde už nějakou dobu rekreovali. Do toho tam pobíhala ještě nějaká stará dáma a všechny se je snažilo dohonit ještě pár policajtů. Leeteuk se Sangem zaslechli pár úryvků rozhovorů.

"Byli tam naši kolegové, klepali, ale nikdo jim neotvíral, zdá se, že byt byl prázdný" řekl jeden z policajtů, když odchytil Siwona. Siwonova tvář pobledla a vypadalo to, jako by se mu chtělo snad
omdlít.

"Proboha!" vydechl a podíval se k nebi. "Co se mu tak asi mohlo stát? Okamžitě mě tam někdo dostaňte!" zakřepčil a nebýt vedle něj stojícího policisty, opravdu by se asi svezl k zemi.

"Hele, hele!!! On si sbalil nabíječku ke mě!" křičel donghae a vyběhl z motýlku, držíc nabíječku od Leeteukova telefonu.

"Blbec. Pak se mu má někdo dovolat!" zabručel Kim a nerudně rozhrnul křoví u motýlku, aby se podíval, jestli se tam Leeteuk neschovává. Nejn, že byl vyrušen z velice příjemně společně trávené chvilky s mladým MinHem, on byl dokonce nucen bloudit po okolí motelu a na Heechulův rozkaz prohledávat každý kout. Heechul si byl totiž jistý, že Leeteuk tam musí někde být.

"Na Teuka by jsme přece nezapomněli! Jak by jsme mohli? Zas tak blbí nejsme. Musel se tady někde zatoulat a usnout kdoví kde!" Říkal rázně Heechul a všechny popoháněl, ať se dívají pořádně. "No co tady jen tak stojíš? Hledej taky, ne?!" houknul Na Jaejoonga, který si zrovna s odporem nějakým listím čistil boty od mokrého písku. Hodil na Heechula nenávistný pohled, a aby se neřeklo, nadzvednul poměrně velký kámen ležící vedle něj.

"Tady není." Řekl, odfrkl si, pustil balvan a pokračoval v očistě své obuvi.

"Mladý pane, měl by jste se jít podívat támhle do lesíka, pamatujete, jak jste tam loni v létě usnul a druhý mladý pán vás hledal nejmíň půl dne?" Řekla ta stará evropanka, když procházela kolem Minha. Ten se jen zarazil, vyvalil oči, a nenápadně se rozhlídnul. Bohužel pro něj, všichni jeho kamarádi mají dobré uši a tak slyšeli, co ta dáma řekla. Na pár vteřin byl Leeteuk ten tam a všechny zajímalo jen jedno. JAKTO že tu už Minho byl a KDO byl ten druhý pán? Obklopili mladíka a zasypali ho otázkami.

"Ehm, přestaňte!" zakřičel Kim a mírně rozehnal ten kruh kolem Minha, aby mohl alespoň dýchat. Popadnul ho za ruku a táhnul ho pryč. "My se jdeme kouknut o lesíku! Vy hledejte dál! Najít Teuka je teď přece důležitější!" zakřičel ještě za ostatními a společně s Minhem zmizel v lesíku.
Leeteuk se za nimi díval s nadzvednutým obočím, našpulil rty a v očích jakoby zablesklo.

"Co je?" zeptal se Saeng, který si toho nemohl nevšimnout.

"Nic." Zakroutil Teuk hlavou. "Minho je koukám.... dobrej kamarád s Kimem...." zamumlal spíš jakoby pro sebe a už ho nebavilo dál koukat na ten shon, a tak došel blíž k celému dění, hodil na zem svůj kufřík, tak, aby to udělalo pořádnou ránu, a odkašlal si. Samozřejmě se všichni otočili jeho směrem. V tu chvíli Teuk skoro zalitoval, že se sem vypravil.

"Teukiiieeeeeee!!!!! Ty jsi nás našel! " zakřičela většina z nich sborově a všichni (až na starší evropanku a jednoho z policajtů - ten druhý se asi nechal strhnout davem)
se rozběhli právě k Teukovi a jeden po druhém na něj naskákali, až z něj nebyl vidět ani kousíček.

"A co já?" fňuknul Sangie. "Se mnou se nikdo nepřivítá?" udělal psí očka a začal se točit, jako malé dítě, když se stydí. Hromada jeho přátel (nebo spíše jeho přátele na hromadě) se na něj podívali a chvíli jen tak koukali.

"Ty si tu přece celou dobu!" vyhrknul Heechul a všichni zase pokračovali ve vřelém vítání Leeteuka.

"Hmpf!" Syknul Sangie, lehce si dupnul a vyčítavě se podíval k nebi, kde si představil autorky celého tohoto dění. A ano, z takového pohledu se i autorky musely začervenat a omluvně se usmívat.

Poté, co se Teuk konečně dovolal svého práva dýchat a vymanil se z mučícího obležení svých přátel a jednoho policisty, všichni mu ochotně pomohli s kufry, doprovodili ho do motýlku, paní Matylda Teukovi připravila výživnou svačinku, všichni se usadili ke stolům kolem a až do pozdního večera poslouchali Teukovo vyprávění o jeho dobrodružné cestě a hledání svých přátel. A ano, někteří z nich mu dokonce uvěřili i toho jednookého obra, kterého přepral, tornádo, před kterým Teuk utekl a někteří mu dokonce uvěřili i tu vysokou štíhlou blondýnu v rudých šatech, která se ho snažila svést... 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Roru Roru | 2. února 2011 v 7:07 | Reagovat

Stale nechapu, jak se nam par veci mohlo podarit... xD (zapomenuti Saengieho zacinaje). A jako ten konec, Matriiix

2 Rofuru Rofuru | 2. února 2011 v 12:18 | Reagovat

Matrix je všude, pane Roru!!!

3 Red Insomniac Red Insomniac | 2. února 2011 v 16:14 | Reagovat

Mám to komentovat???občas si říkám jestli to jako má cenu to komentovat!?!?!....protože na tohle se dá říct jen NO COMMENT!!!
:D:D:D
..no přeci jen bych něco rád dodal...JAK STE MOHLY ZAPOMENOUT NA LEETEUKA!!!!!!!!!!!!????????

a chudák Saeng :D to si fakt nezaslouzil:D

a ještě něco......5 MĚSÍCŮ??!!!DĚLÁTE SI ZE MNĚ PRČU?!!!

4 Rofuru Rofuru | 2. února 2011 v 16:23 | Reagovat

[3]: Ale nene :D My na Leeteuka přece nezapomněly :D Jeho zapomenutí bylo naším plánem :D Jen ten Saengie to trochu odnes, ano...
*a ne, neignoruju poznámku o pěti měsících, jen se strašně stydím a nemám na to co říci*
:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama