Tajemství loňského léta - 3

12. srpna 2010 v 21:44 | Roru&Rofuru |  Tajemství loňského léta
Možná jsme Evil Twins, ale v hloubi duše jsme mooooc hodní a věnujeme vám další díl.
Všechny ty z našich úzkých kruhů, kteří s námi občas vedou jisté debaty o jistých pánech, by jsme rádi varovali. V této části hrozí mírné záchvaty roflu.
A... Komentáře jsou povinnost!!! (Ať máme přehled o tom, jaké to má následky)


Byl pozdní večer… Možná spíš brzké ráno. A rozhodně nebyl první máj. Ale přesto se Hyukie probudil s tak zvláštním pocitem… Jako by byl… Lásky čas.

"Kruci…" zašeptal do tmy a podíval se na Junsua, aby se ujistil, že tvrdě spí. A taky že se ujistil. Co nejtišeji se zvedl z postele a dobelhal do koupelny. Postavil se rovnou pod proud ledové sprchy.

"Tohle bude opravdu zajímavá dovolená… Měl bych aspoň před spaním myslet na něco jinýho." Pomyslel si, a když se cítil už naprosto v pořádku, vypnul vodu a jen se tak opřel o chladné kachličky.

Co teď asi dělá Donghae?

Z malého a neprůhledného koupelnového okýnka zaslechl prásknutí dveří od auta a nějaké hlasy. Nespokojené hlasy. Hádaly se. Podle toho, co zaslechl, se hádaly o tom, koho co víc bolí a kdo jak seděl. Bylo jich hodně. A… Měl pocit, jako by je znal.

Tohle je sen?!

Vytřeštil oči, když si spojil osoby, které mu hlasy ze dvora připomněly. Potichu vyběhl z koupelny do pokoje. Digitální hodiny na stolku ukazovaly něco po páté ráno. Hyuk nevěřícně zakroutil hlavou, ale rozhodl se, že musí zjistit, co se to vlastně děje. Vydal se chodbou rovnou ke dvorku. Otvíral dveře velice pomalu. Bál se totiž, aby se jeho případný přelud nerozplynul. Nakouknul na dvorek.

Do očí se mu vehnaly slzy, když zjistil, že opravdu vidí to, co slyšel. A ne. Nechtěl plakat proto, že celá ta banda otravů, od které si chtěli odpočinout, ruší jejich zasloužený klid. Chtěl plakat štěstím. Proto, že po tak strašně dlouhé době (asi tak dvanácti hodinách) vidí zase Donghaeho.

Ten momentálně stál u kufru od auta, nevěřícně na všechny koukal a rukou si mnul krk, jako by ho bolel.

"Bolí? Chceš masáž?" přistoupil k Donghaemu v tu chvíli Heechul a začal mu rukama masírovat krk. Donghae se spokojeně usmíval. V tu chvíli, přelud - nepřelud, rozplynutí - nerozplynutí, tohle Hyuk neunesl.

"Donghaeeeee!" zakřičel, rozrazil dveře a jen s menším zaškobrtnutím se rozběhl přímo naproti svému milovanému. Heechul, který ještě stačil postřehnout Hyukův vražedný pohled, raději rychle uskočil a předstíral, že nikdy k té sobě nebyl blíž než na pět metrů. Hyuk tak mohl spokojeně obejmout svůj sen, jak se zatím stále domníval. Ale protože to byl přeci jen sen, a protože tak krásně napřahal ručky, nemohl to přece nijak odbýt. Pořádně se odrazil a skočil Donghaemu do náruče.

eunhae

Po několika vteřinách napínavého balancování se konečně mohli vřele obejmout. Když se Hyuk po relativně dlouhé době od Donghaeho mírně odtáhl, měl chuť mu pomačkat tvářičky, hodit piškotek a podrbat ho na bříšku. Donghae se totiž tvářil úplně přesně, jako pes, který sto let neviděl svého páníčka.

Kdybychom byli v romantickém filmu, tak se okolo nich zatočí kamera (a vám se zatočí hlava a udělá se vám šoufl), ozve se nějaká z těch tklivých písniček, ukáže se západ slunce a všichni budou šťastní, že to skončilo happy endem, páreček se sešel, pojďme slavit.

Jenže oni nejsou ve filmu. Kamera se nikde netočí a žádný cajdáky taky nikde nehrajou. Jen ostatní osazenstvo se na ně dívá pěkně blbě. Když si to Hyuk konečně uvědomil, tak se ještě víc odtáhl od Donghaeho a podíval se i na ostatní. Odkašlal si (aby navodil atmosféru) a a a chtěl něco říct, ale netušil co, takže tam na sebe všichni jen tak trapně koukali.

"Hmm co vy tady?" nakonec z něj vypadlo. Všichni se po sobě tak podívali jako by netušili, která bije.

"No stojíme tu a vybalujeme věci z auta." Ujal se slova Yunho, velký leader. Siwon se na něj tak podíval, jako by si teď na něco vzpomněl ale ne a ne tu myšlenku chytit, tak se radši jen podíval na Heechula a usmál se na něj.

"A chcete pomoct? A kde budete vlastně bydlet? Jako myslím, jak to budete mít s pokojema a tak?" pokračoval Hyuk a podíval se strašně nenápadně (to nenápadně - přímo se otočil a zíral) po Donghaem. Strašně moc si přál, aby byl s ním v pokoji.

"Ale, ale, někdo další přijel? Ale neřekli jste mi, že má ještě někdo přijet!" z motýlku se vykodrcala pokojská/recepční/majitelka a změřila si všechny nově příchozí velice přísným pohledem, až se zastavila na Minhovi.

"Chlapče, neviděli jsme se už někdy?" Minho zrudl a zakroutil hlavou.

"Určitě ne madam." Odpověděl slušně.
Přesto se na něj dále koukala a říkal asi, že už tu určitě někdy byl, protože odkud jinak by ho znala?

"Tak pánové, pojďte se zapsat a já vám dám klíče od vašich pokojů." Všichni se nadšeně sebrali a šli za ní. Tedy až na Hyuka a Donghaeho. Hyuk zamířil ke svému pokoji, ve kterém velice tvrdě spal Junsu. Otevřel dveře a rozvítil. Junsu se začal převalovat a přetáhl si přes hlavu peřinu.

"Junsuuuu vstaň!" přišel k němu Hyuk a strhl mu z obličeje peřinu.

"Potřebuju, abys šel spát jinam!" rozkázal svému kamarádovi. Ten se na něj jen nechápavě podíval, ale jen co se podíval ke dveřím a viděl tam Donghaeho tak mu (ač byl stále ospalý a stále si myslel, že je na louce s poníky) okamžitě došlo, proč po něm Hyuk chce, aby odešel, vzal si peřinu na oba se podíval převelice zle a prásknul za sebou dveřma.

Donghae rychle skočil do pokoje, aby se vyhnul ráně běsnícíma dveřme a jak tak neohrabaně doskočil, mírně zavrávoral. Možná by byl býval rovnováhu udržel, kdyby Eunhyuk netrpěl utkvělou představou, že musí Donghaeho vždy a všude hlídat a ochraňovat. Během zlomku vteřiny se od postele přesunul těsně k Donghaemu, jenže protože běžel stejně tak rychle, jako se bál, že Donghae upadne a narazí si čumáček (nebo co byla ještě horší představa - narazí si pr*el), tak z té rychlosti nestačil včas zastavit a vrazil přímo do už tak rozkolíbaného Donghaeho.

Tentokrát už nemělo cenu pokoušet se o balancování. Nebo to spíš nestihli. Než se nadáli, váleli se na zemi. A stalo se přesně to, čeho se Hyuk tak obával. Vzhledem k tomu, že to napálil plnou parou přímo do hrudníku svého milého, ten dopadl přímo na svou zadnici a opatrující Hyuk ho ještě zalehl, tudíž rapidně navýšil na hlasitosti Donghaeho bolestného sténání.

Jakmile si uvědomil, co způsobil, okamžitě si klekl, pomohl Donghaemu alespoň na všechny čtyři, hladil ho po zádech a srdceryvně se mu omlouval.

"Aspoň ten kufr sis moh odnýst sám!" vtrhl do pokoje Chunnie s Donghaeho kufrem v ruce. Jakmile ovšem viděl, jak Donghae v pozici "pejska" bolestivě hýká a popadá see za zadnici, Hyuka, klečícího hned vedle něj, jak ho láskyplně hladí po zádech a zasypává těmi nejnaléhavějšími omluvami, jaké kdy slyšel, okamžitě se zarazil. Nejdříve zrudnul v obličeji, protože si v duchu představoval, co asi mohlo předcházet takovémuto výjevu a mírně se zastyděl. Poté ale zrudnul celý. A to proto, že mu došlo, co si to vlastně představil a z té náhlé potřeby hurónského smíchu se mu zastavil dech.

To už na něj Donghae zíral se slzami v očích a s výrazem, který jasně dával najevo něco jako "…………………!!!". Hyuk, který nesnesl představu toho, že se nějaký Yoochun
náramně baví při pohledu na skoro zmrzačeného Donghaeho okamžitě vstal, vytrhl Chunovi z ruky kufr, vystrčil ho ze dveří a s něčím, co bylo tak sprosté, že tomu nebylo rozumět, za ním důrazně zavřel.

Siwon s Heechulem se spokojeně zabydleli ve svém pokojíčku (Heechul během pěti minut stačil vybalit všechny ty růžovoučké závěsky, polštářky, kytičky a jiné dekorace, perfektně je naaranžovat a u toho samozřejmě zařídit svému Siwonkovi skvělou podívanou. Jak by ne. Kdo by nebyl v sedmém nebi z Heechula s culíčkem, pobíhajícího po místnosti, tancujícího a zpívajícího, zatímco přeměňuje motelový pokoj na perfektní a útulné hnízdečko lásky).

Taemin a Minho procházeli chodbou ke svému pokoji, smířeni s tím, že budou tedy bydlet spolu. V tom se ale otevřely dveře jednoho z pokojů, které míjeli, a v nich se objevil Kim, kterého probudil náhlý zmatek odehrávající se před hotelem a v hotelu.

Minho i Taemin se na místě zastavili, přičemž Minho změnil barvu, a to tak, že najednou dokonale splýval s rudým lemováním tapet v hotelové chodbě. Na Kimově tváři se objevil velice potutelný úsměv, jehož význam Taemin sice nedokázal rozluštit, ale nemohl si nevšimnout, že právě tento úsměv z Minha udělal mladou hrdinku černobílého filmu. Jeho dlouhé řasy kmitaly tak rychle, že Taminovi poskakovala ofinka ve vánku, kroutil se jak žížala a s úsměvem se díval někam do země.

Taemin Kima tedy zběžně pozdravil a aby zabránil něčemu, co by možná hraničilo se zákonem (přeci jen, Kim už měl svůj věk, na rozdíl od momentálně rudého kolegy), chytil Minha za límec a rychle ho odvedl do jejich pokoje. Ještě když vcházel do dveří, stačil periferně postřehnout, jak se Kim stále zálibně otáčí za nimi a jeho perverzní úsměv se rozšiřuje.

Zbývalo už jen ubytovat Yoochuna a Yunha, kteří stáli společně na chodbě a zamyšleně se na sebe dívali. Kim došel až k nim a oba je za doprovodu řádného objetí pozdravil.

"Kde se tady kčertu berete?" ptal se překvapeně. Když ale oba dva neodpovídali, stále se na sebe zamyšleně dívali a Yunho držel v ruce klíč od jednoho pokoje, Kim se zářivě usmál.

"Okay hele, jdu si vzít svých pár švestek a vzbudit Jaejoonga. Chune, nějak to spolu budeme muset zvládnout." Poplácal Kim Chuna po rameni. V tu chvíli jakoby Yunho ožil. Spokojeně se usmál, "Nazdar Kime!" pozdravil, a bez dalšího váhání šel rovnou za ním - do jeho a Jaejoongova pokoje.

Rozsvítili světlo. "JJ! Vstávej, vedu ti překvápko!" zakřičel Kim, ale JJ se ani nehnul. Kim protočil oči vsloup a došel přímo k posteli. "Halooooo! Herrrrooooo!!!! Někoho ti veduuuuu!" prozpěvoval mu rovnou do ucha. Hero sebou ale jen mírně zavrtěl, zamlaskal, našpulil rtíky, ze spaní něco zamumlal, omotal paže kolem Kimova krku, přitiskl si ho na hrudník a spokojen spal dál. To už ale Yunho usoudil, že opravdu, ale opravdu stačí, takže ladně došel k posteli, odtáhl Kima od Jaejoonga a odstrčil ho někam stranou, posadil se na prostěradlo vedle spícího Jaejoonga a s radostným úsměvem na něj chvíli zíral.

Potom jen řekl: "Taťka je doma!" a v tu chvíi, jako by mávnul kouzelným proutkem. Hero otevřel oči, nejdřív zakřičel "DUUUUUCH" a vystrašeně se odtáhnul co nejdál od Yunha, jakmile mu ale došlo, že to není jen Yunhův duch, nýbrž jeho skutečné, kompletní a celé já, radostí mu skočil kolem krku.

"Taťkooo!" zakřičel. To už Kim raději jednoduše smetl do kufru těch pár věcí, co měl vyskládané na malém nočním stolku, protože se jinam nevešly, potichu vyšel z pokoje, zavřel dveře a šel se nastěhovat do Yoochunova pokoje.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Red Insomniac Red Insomniac | 12. srpna 2010 v 22:02 | Reagovat

aaaaaaaahhhh pareckyyyyyyy<3333333
aaahh foteckaaaaa!!
a jen chci podotknout ze bohuzel fail dvojcata......je to totiz totalne epic, ale k blbosti to ma hodne daleko!:D holt na tohle musi bejt zvlastni talent! :D ale JEN TAK DAL!!! :D:D

2 Rofuru Rofuru | 13. srpna 2010 v 15:04 | Reagovat

[1]: Tak... teď jsem zmaten... Nevím zda být potěšen nebo zklamán (-.-)"
:D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama