Shnící oheň v mém těle

2. května 2010 v 18:31 | Roru&Rofuru, Red Insomniac, Rui the Great |  naprosté zatmění

Vážení přátelé. Rychlá rota opět zasahuje!
Tentokrát přinášíme něco, co by se opravdu mělo zapsat do historie, protože geniálnější hovadina by se hledala horko těžko.
První skvost, který si vydobil své čestné místo v kategorii naprostého zatmění mysli.
(Rofuru má chuť v tomhle případě vytvořit kategorii naprostého a totálního ale úúúplně úplného zatmění)
V zájmu vašeho zdraví přikládáme jedno veliké, obrovské WARNING a pomyslnou ceduli s nápisem "Vstup pod perex na vlastní nebezpečí!". Pokud máte jen lehké obavy o vaše duševní zdraví, které by mohlo být ohroženo nesmyslností celé story a nebo o své srdce, které by se mohlo zastavit v záchvatu smíchu... Stejně si to přečtěte. Protože taklhe umřít, to za to stojí!


SHNÍCÍ OHEŇ V MÉM TĚLE






Veselý ale zároven smutný pocit blízko u srdce mi stežoval život,nemám potuchy co je to opravdu za svět..

(Tyvole, tohle je naprosto nezglosovatelný...
-Mm, mně to ztrpčuje život a to jsme ještě jen u třetí věty...
-...Roru, to je první.
-No ještě lepší.)

dlouho,hodně dlouho jsem nebyl na svatém místě naposledy před dvěma lety.

(Mm, to teda asi dlouho nebyl na tom hajzlu...
-Co? Hajzl je svaté místo?
-No, ani nevíš kolikrát se na něm modlíš k bohu!
-Zabíjí už po třetí větě!
-DRUHÉ
- Co máte furt s tou třetí větou?!)

Nedokážu se vzpamatovat co jsem za tu dobu dosáhl a udělal,co jsme my udělali,kam až sme se dostali.
Cítím že tu je něco,o čem nevím,musím to zjistit.

(...Chce se mu na ten záchod!
- a pak se konečně vzpamatuje?!)

Plachý smutek dotýků mého srdce.
(- Shit.... Tak to jsem plaše nepochopil!)


Kapitola první: Schnilá naděje.

(Myslím že má naděje už dávno umřela.)

Ráno,slunečné paprsky hladějící mou tvář,musím tam jít,něco mě tam táhne síla lží?

(.........co?
- kam, Na ten záchod? Jo no, když moc lžeš, to se z toho pak můžeš i po***t...)

Nikdy mi nikdo nerozuměl,to je asi že jsem pořád tak sám.
(- nemyslím si, to bude spíš tím že ti  opravdu není rozumět!)
Oblékl jsem se do černých kalhot a bílé košile.Oči které jsem chtěl zkrýt jsem zakryl černýmy brýlemi.
"Je čas"Něco ve mně me donutilo vyjít ven a jít tam kam mě to táhne.Šel jsem parkem,sakurové stromy lemované po cestě.Narůžovělé květy unes teplý plachý vítr.

(Unášejí mě vlny blbosti....
- Jo. Mám pocit že taky brzo unesu něco velice teplécho a plachého, aby to už neohrožovalo svět svými výtvory!)

Po cestě se honily malé děti,kde jsou ty časy kdy jsem si takhle hrál s bratrem.Tíží mě svědomí. "Kostel svaté Katheriny"

(Ten se vyloženě v japonsku může nacházet, ale budiž...)


můj cíl,vešel jsem přes velké mohutné dveře.Červený koberec vedoucí ke svatyni.Modré skleněné obří okno za mohutným křížem na sobě nesoucí spasitele světa.

(-Ach můj bože.
-Oh můj bože.
-Pane bože.
-........Gackte?)

Klekl jsem si na červené klekátko.

(-Red Insomniac je fanouškem tohoto slovního spojení.
Klekl jsem si na červené klekátko.
-Co, klikl?
-Ne klikl, KLEKL!
-Wuh? Já slyšel klikl jsem si na červené klikátko...
-Kolik ještě, proboha?
-HODNĚ)

(..Slyšíte mě dobře?
-Proč?
-Tyvole, přestaňte mluvit unisono, je to creepy...)

Ruce jsem spjal do kříže

(..odháňel satana?
-Kaoru?
-hovno, autorku...
-Pořád ještě u prvního odstavce.....
-Hele a vás nezajímá jak se SPÍNAJÍ RUCE DO KŘÍŽE?!)

a se slzami v očích jsem prosil boha aby mi pomohl najít sám sebe.
"Takanori?"zavolal na mě tajemný muž.Pohléd jsem na něho,a zjistil že je to místní farář.
"Vyrostl jsi"poplácal mě po rameni a tím mě donutil vztát.

(Není plácání po rameni spíš pohyb směrem dolů? No já nevím, asi to moc nesignalizuje aby ses poztavil...)

"Vy si mě ještě pamatujete?"s usměvem jsem se zeptal a sundal jsem

(*chvilka napětí*
-No co si sundal??)

z očí brýle.

(sakra zase to nevyšlo.)

"Na výjmečné nikdy nezapomínám"vztyčil ukazováček a s usměvem odpověděl.Jeho široký usměv se rozzářil uprostřed kostela.

(BYL TO GAACKT, TEĎ BYL ODHALEN)

"Jdeš na zpověd"
"Hai"dlouze jsem se uklonil a nechal jsem se vést farářem,šli jsme po levé straně ke zpovědnici.

(-Nebývají zpovědnice na pravý?
-To máš úplně jedno kde je zpovědnice.
-No jo, pokud si ji nespleteš s hajzlkabinkou, tak je to jedno.
-Jako.. "nalevo je zpovědnice, napravo je hajzlkabinka. Neplíst."
-A není zpovědnice třeba... Na obou stranách? *Rofuru se kaje, měl by jednou za čas navštívit kostel... Nebo si aspoň sehnat na internetu půdorys a plánek*)

Ve dveřích kolem nich sme procházeli,jsem zaslechl dívčí pláč.Zastavil jsem se a otočil..
"To je Sonya,chceš jí vidět?"nabídl mi a rukou šáhl na kliku.
Se souhlasem jsem kývl.

(Cože? Jakej kýbl?
-Ne kýbl, KÝVL!
-Eh, já slyšel "přesouval jsem kýbl"
-To byla skrytá zpráva pro nás víš, ať už si nachystáme kýbl, že to už moc dlouho nevydržíme.)

.farář zatukal a po té vešel.

(-Cože? Tukal?
..........Hele jak dělá tukan?
-No asi Tuk Tuk...
-Já myslím že tukan divně řve... Asi podobně jako já po každé větě týhle story.)

"Devčátko moje už si zase plakala"došel k ní a rukávem jí setřel slzy na tváři.
Dlouhé hnědé vlasy které jí splívaly do očí.Modrý vozík nutějící jí sedět a nepohnout se.Nemohla chodit!"Tohle je Takanori Matsumoto,náš nezbedný chlapec,no ted už muž,když byl malí lítal po kostele jako dívý"představil mě trochu v rebelské pozici ale sám jsem se tomu zasmál.
"No nechám vás o samotě,víte kde mě najdete"došel ke dveřím a za chvíli po farářovi nebylo ani stopy.
"Říkají mi Ruki a ty jsi Sonya?"se stydlivím pohledem jsem se zadíval do jejich krásně modrých očí.U Japonek nebylo moc zvykem že mají modré oči.

(Někdo moc čuměl na geishu.
-jasně. Hnědý vlasy, modrý voči, kdyby se pořádně podíval, určitě by zjistil, že to ani není japonka.)

"Ano jsem,asi tě zaskočilo že jsem na vozíčku"usmála se na mě a do ruky si vzala notes.
"Abych řekl pravdu trošku,ale nevadí mi to"mrkl jsem na ní očkem na důkaz důveřivosti.
"A ty tu bydlíš,nebo?"začal jsem se vyptávat až mi zčervenali (<-?)tváře.
"Hai,hai..už od malička,maminka mě upustila když jsem byla ještě mimino, (Autorku/ra maminka taky musela UPUSTIT když byl/a ještě miminko...)a tak žiju tady s místníma už přes 20let"s naprostou otevřeností ke mně byla milá.Chtěl jsem se zeptat jakto že je na vozíčku ale není to slušné,nemohl jsem se ptát jen tak.
"Já vím,chceš se zeptat jakto že jsem na vozíčku?!"četla mi myšlenky nedokázal jsem z ní zpustit oči,težce jsem polkl slinu která mi zaschla v hltanu.

(FUUUUJ!!!
-Ewww bože to je dost disturbing popis.)

"Když jse byla malá bežela jsem ven do vesnice ale spadla jsem,nebylo by to proto že bych zakopla ale přestaly mi fungovat dolní končetiny ,to bylo naposledy kdy jsem kdy stála,nejsou peníze aby se zaplatila operace,všechno je dnes moc drahé a tak jsem na vozíku,uvězněná"vše stihla v jednom dechu říci,v tu chvíli jsem měl k dívce činný respekt a náklonost.

(Jo, já bych k ni měl taky činný respekt kdyby to dokázala říct celý v jenom dechu...)

"A ty? Kdo jsi vlastně ty?"doufal jsem že se na tuto otázku nezeptá,ale zeptala…byl jsem v rozpacích nevěděl jsem co jí na to říci.
"Já ani nevím kdo jsem,přišel jsem to hledat"koktavě se sklopenou hlavou jsem jí odpověděl.
"Jinak jsem zpěvák,a když jsem byl malí ,mí rodiče se mě zase zřekli (zase? ach, ty chudáčku malÍ...)a tak jsem se začal věnovat hudbě"neštačil jsem doříct a už se na mě těmi pomněnkovými očima koukala.
"Aha ,takže hledáš sám sebe,a svoje pocity vkládáš do hudby?"zmínila se a na pravé straně se jí udělal dulíček smíchu. (Dulíčeeek Kačeři?! Kde je Kulíček? A Bubíček??)
Naprosto věděla co tím myslím,ještě nikdy jsem nepoznal takového člověka co by mi rozuměl.
Do dveří náhle vztoupil farář

(No já to říkal! On se přece už předtím prosmajlil že je to Gackt, voyer jeden!
-...Prosmajlil?
-No jo, vždyť tam smajloval vprostřed kostela že zářil na celej kostel!)

"Takanori můžeš jít semnou někdo tu na tebe čeká"
"Promin musím jít"nechtěl jsem od ní pryč,chtěl bych si sní povídat až do noci,je můj anděl?Na tyto věci se ptám sám sebe jako blázen v kleci. (*Rofuru umírá na ROFL*)
"Hey Ruki"zavolala na mě svím silným ale přesto sametovím hlasem.
"Ano"otočil jsem se a znovu se jí podíval do očí…
"Příjdeš i zítra?"zeptala se stydlivě a hlavu sklopila směrem dolů.Mírně jsem se na ní usmál a kývl na souhlas.
"Tak pojd"zatáhl mě a vedl na konec kostelu.

(...Můžu mít malou technickou?
-Jo.
-..Kde je konec kostela?
-No tam kde končí kostel.
-A to je kde.
-No.. na začátku.
-aha, tak u dveří? Jo, dobře, dobře...)

"Ruki kde to jseš máme zkoušku"začal mi hubovat naštvaný Aoi."Promin tak jdem"rozloučil jsem se s fárářem a naposledy jsem věnoval pohled těm užasným dveřím.

(Dveřím? DVEŘÍM? ÚstŘední postavou je tamta ženská ale on se zakouká do DVEŘÍ, faaajn
-Když jsou holt úžasný... Kdo ví co na nich bylo za obrázky!)

"At ti bůh žehná milý synu"stačil doříci farář a už me Aoi tahal za rukáv směrem k autu.
"Jsi se zbláznil ne,ty si tu povídáš s nakou děvkou a my tě tady hledáme po celém Japonsku"

(Tyvole to musel být teda trip...
- se spíš sjeli nějakým tripem, tak jim to tak jenom připadalo...)

začal na mě se zuřivostí křičet kytarista až se mu na čele vyrazila modrá žíla hněvu.(Myslím že jsem opět fanouškem tohoto slovního spojení.
- myslím že dělat čest roflovitému původu mého jména mi jde opravdu dobře. Potřebuju vzkřísit.)
"Ona není žádná děvka"obhájil jsem jí..
"Je to prolhaná *píp* na vozejku"

(...on si pípá do vlastní řeči?
- Slušný vychování...)

začal provokovat ještě více,v tu chvíli jsem to nevydržel a přestal jsem se kontrolovat.Dal jsem mu pěstí,tak silnou že spadl málem na zem kdyby ho Reita nepřidržel.
"Joo jasně tak pojd"rozčiloval se naštvaný Aoi a natahoval se po mě jako žížala.

(COŽE?! JAKO CO?!
-No žížala :D)

"Nastup do auta a drž zobák"zadrhl ho Kai a otevřel mu dveře od auta.

(..co to je za gangstry tyvole?
...jsou drsní jak brusný kotouče!
-Nene... jak mokrý mejdlo brácho... Mokrý mejdlo...)

"To že má Ruki v očích srdíčka neznamená že se budete hádat jako malé děcka,jsme přátelé a kolegové"začal svími řečmi zachranovat náš vztah a kapelu.
"Jo jasně"Sykl bolestí a kapka krve dopadla přímo na Reitovu ruku,ten jí klidně utřel a chytl kytaristu kolem ramen.Nevnímal jsem je,před očima jsem měl jenom jí.Kai byl dobrý kamarád je jako náš otec vždycky všechno zachrání a urovná,proto je asi leaderem ,vážím si ho ale sám nechci aby se kapela rozpadla a navíc nechci přícházet o přátelé.

(Pro dnešek konec? A já žiju?! JUPÍÍÍÍÍÍÍ!!!).

Pokračování příště

................................................................................................................

...Pokud si říkáte "To je konec", věřte, že tohle je teprve začátek.
Pro dnešek gratulujeme všem, kteří zvládají číst i tyto řádky a tleskáme vaší odolnosti.
Rychlá rota se těší na shledání s vámi při další části tohoto mozekdrásajícího díla.

Blbosti zdar a slunce v duši!

Roru&Rofuru, Red Insomniac, Rui the Great


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pip Pip | 2. května 2010 v 18:47 | Reagovat

U nápisu: Kapitola první: Schnilá naděje, jsem zaječela a zaklapla notebook. Přerušilo se mi stahování filmu:D:D:D
Ale i přesto se vracím, abych to dočetla:D

2 Pip Pip | 2. května 2010 v 19:00 | Reagovat

dobře... tohle je bezkonkurenčně... nevím, jdu na konec kostela spínat ruce do kříže... :D amen:D

3 Pansy73x Pansy73x | Web | 2. května 2010 v 19:06 | Reagovat

Já žiju? :D proč nerozumim ani jednomu slovu co je tu napsaný? Ale ajímalo by mě, kde je konec kostela.
Jsem zvědavá, jestli budu ještě někdy mít odvahu si něco přečíst :D

4 Zuzu Zuzu | Web | 3. května 2010 v 9:46 | Reagovat

no ty voe :-D

ty věty (bez sloves) jsou ještě horší výkřiky jak "vůkol"!!! :-D sem zroflovaná v práci... si o mě fakt musej myslet že jsem debil :D nejsem si jistá jestli se odvážím číst pokračování :D

5 Čak Čak | 3. května 2010 v 20:06 | Reagovat

já nemam slov:D:D:D asi sepnu ruce do kříže a zakoukám se do dveří na konci kostela..jinak nevim:D

6 Pinkly Pinkly | 3. května 2010 v 22:29 | Reagovat

ehm, asi to bude jazyková bariéra, ale čo je "shnící"? :)
btw, mňa by fakt zaujímalo ako sa spínajú ruky do kríža (teda v prípade, že nemá obidve zlomené) :)

7 Rofuru Rofuru | 3. května 2010 v 23:30 | Reagovat

Zkoušel jsem slovo shnící vygooglit... První odkaz něco se zlatou bohyní, druhej Word of Warcraft a dál už to ani nemělo cenu. Takže... Opravdu netuším co to v názvu dělá ;)

8 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 10. května 2010 v 22:46 | Reagovat

Uííííí:D Modrá žíla hněvu:D
Ale nejlepší je vaše ´mokrý mejdlo´. :D
Kaput

9 Dannie Dannie | 19. května 2010 v 18:07 | Reagovat

joj, baby... veď originálne metafory a inovatívny jazyk, ne? :D no mala som dosť!

10 DemonHunter DemonHunter | 25. května 2010 v 15:12 | Reagovat

:D:D:D:D:D:D
asi jsem umřela hnilobným zápachem téhle story...
některý věty jsem četla 3x a stejně jsem nepochopila jejich smysl ani zvláštní složení vět který autor používá.....BOMBA:D

11 Eli Eli | 20. dubna 2011 v 18:16 | Reagovat

Johoo tohle je vážně něco! Autor/ka bude nejspíše zlatým dolem blbosti :3
Uh tohle mi dalo..Sepnu ruce do kříže, tak to si budu pamatovat ještě dlouho! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama