Arthur a Thomas: Romance v růžové zahradě

25. dubna 2010 v 16:10 | Roru&Rofuru, Red Insomniac, Rui the Great |  temný stín
Dámy a pánové,
dovolte nám, abychom Vám představili náš první zásah Rychlé Roty proti všudypřítomné hlouposti a neumětelu!!
Jedná se o VELMI zkrácenou verzi Shakespearovy hry Romeo a Julie........, ALE přepsanou a pojednávající o lásce dvou mužů..chlapců...výmyslů!To je jedno!!
Každopádně při rozhodování, u čeho zasáhnout první-tohle vyhrálo na plné čáře!

Prosím, užijte si následující skvost, který jsme si dovolili zařadit do kategorie:
Temný stín na mysli.


Arthur a Thomas: Romance v růžové zahradě






Vůkol už se snášelo houstnoucí šero, zahalujíc tak Arthurovu třpytivou škrabošku. Pár kroků před vchodem do majestátního paláce se zastavil a nerozhodně sledoval švitořící davy lidí, střídavě proudící dovnitř a ven.
,,Znovu váháte, Arthure?" Ze zamyšlení ho vytrhnul Raymondův hlas. ,,Víte, že se tímhle způsobem nejlépe zbavíte myšlenek na Rosalindu."

(Moment, KDO je Raymond? Kde se tu vzal a CO má s Arthurem společného?)
(*Rui ještě pořád v agóni ze slova vůkol*)

Zhluboka si povzdechl. Před zamaskovaným obličejem se mu zformoval obláček páry a znovu mu tak připomněl setrvávající nízké teploty.

(-které jsou proč důležité? K ději to přispívá jak?!
-nijak, tvoří to jednu hezkou větu navíc. Pak má autorka pocit že umí psát.
-A to už nezmiňujeme, že se tu prostě formujou obláčky páry.)

Bez dalšího otálení se propletl mezi těly, rozpálenými vnitřním veselím.

(-CO? To tam všichni šukali a fetovali?
-To je ten LSD a teleport.)

Ples se nijak výjimečně nelišil od všech, které navštívil doposud. Vedle zoufalé touhy po Rosalindě se mu srdcem rozlil jen mravenčivý pocit adrenalinu.

(-To jako proč? Jo to je ten fet, to se většinou stane.
-A mimochodem, já mám opět otázku. KDO je Rosalinda, kam se poděla a CO má s Arthurem společného???)

Nacházel se v zapovězeném domě.

(-Doprdele vo co tam jde prostě?
-všichni jsou zmatení, a toho autorka chtěla dosáhnout, protože jinak se ta story číst nedá.
-protože všichni jsou sjetí.)

Kdyby tak otec tušil, když ho vyprovázel z přáním příjemně stráveného večera, že ho absolvuje v sídle úhlavního nepřátelského rodu.

(Můžeš mi říct, kterýho dospělého syna vyprovází otec?)

Arthur tuhle zakořeněnou nesnášenlivost nikdy pořádně nechápal, ale po několika marných pokusech se vzdal dalších otázek.

(Věta je naprosto mimo.)

Žádná z dívek, které se kolem něj v záchvatu dovádivého tance ochomýtaly, ho nikterak nezaujala.

(-zmítající se v záchvatu? Pořád je to o tom fetu, evidentně nějaká heroinová párty.
-A ti co jsou nevjíc jsou v zahradě a hulí růže.)

Říká se, že lidské oko studuje tvář po dobu tří vteřin, a pak se mechanicky posune k následující. Arthurovi všechny obličeje splývaly v barvami hrající masu a jímala ho závrať.

(-To je to hulení!!!
-tam je každej brutálně sfetovanej.
-A jakožto zfetovaným by nám možná neunikla souvislost mezitím, že je důležité vědět, že lidské oko sleduje tvář po dobu tří vteřin a mezi tím, že Arthurovi všechny tváře splývaly. Nebo je tu někdo "střízlivý" komu přijde důležité (zajímavé či alespoň nějak vhodné) vědět, jak dlouho na tváře koukal či nekoukal, když mu vlastně stejně splývaly?)

Vzduch, horký a nedýchatelný, jako by se ani nehýbal.

(Běžně se vzduch hejbe a rozhodně to je vidět a cejtit!!)

Až pak tu záhadnou postavu spatřil.

(Celou tu dobu jí hledal.)

Stála opodál, bezpečně opřená o jeden z našedlých mramorových sloupů.

(...aby neupadla ve svém sjetém stavu a se udržela na nohou...
- Nedokážu si představit rozdíl mezi bezpečným a nebezpečným opřením.)


Zpod černě zbarvené škrabošky, z které do stran vyčnívala jemná pírka, vybíhala alabastrově bílá čelist.

(-čelist běžela?!!
-jo, ona vyběhla z tý škrabošky.)

Tenké rty uprostřed měl člověk neurčitě semknuté do úzké čárky.

(-neurčitě semknuté? To vypadá jak?!
-Já bych si to představila jako neurčitá úzká čárka - něco jako vlnovka.
Ano, opravdu mu bylo špatně.)

Arthur se probojoval blíž a až po několika krocích si uvědomil, že osoba je oblečeného do mužského šatu a krátké černé vlasy má pečlivě sčesané dozadu.

(Z dálky jako nepoznal že to je kluk?! Ten je fakt sjetej! To musel bejt hodně kvalitní matroš!)

Pozdravil a muž, či spíše mladík, soudě dle výšky a jemnosti jeho lící, vzhlédl. Opatrně se pousmál. Mluvili a mluvili, a byli by i tančili, pokud by to společnost dovolila.

(Nebo pokud by nebyli tak zhulení že nemohli ani stát...)

Když Thomas, jak se představil chlapec, zmínil, že patří do rodu Kapuletů, Arthurovi se zatmělo před očima.

(-to na něj jde to koma... Je předávkovanej.
-Ale hlavně že ho to tak překvapilo, když šel na párty do Kapuletovic sídla...)

Nutkání omdlít se náhle jevilo ještě silnější.
( - PROČ?)
,,Příteli, měli bychom raději opustit toto sídlo," přistoupil Raymond blíž k jeho boku a poupravil si masku, ,,mám opravdu špatný pocit."

(-chce se mu na záchod
-spíš blejt
-srát?
-stále mě zajímá co prostě Raymond hraje v Arthurově životě za roli)

Arthur němě přikývl a věnoval chlapci poslední pohled. Uvnitř ho spalovalo něco tak silného, až ho z vlastních pocitů popadl strach.

(To byl tak spálenej, že ho stihl stihomam...oh yes.)

Muž. Cosi tolik vzdáleného a přesto blízkého. Rozum jako by odplul do dáli a nedokázal na tuto skutečnost reagovat.

(-to je už sjetej!
-to je už takovej ten apatickej stav.
-jo, po kterym už ani nevíš která bije...stejně jako zřejmě autor/ka)

Srdce bilo jako splašené. Na patě se otočil a rozechvěle společnost opustil.

(No, to je ten adrenalin...)

Thomas přetrpěl několik zbývajících hodin plesu, ačkoliv se na nic než na okouzlujícího Monteka nedokázal soustředit.

(To je už ten zásek, několikahodinovej.)

Vyčerpaně se odebral do své komnaty a s touhou po čerstvém, mozek probouzejícím vzduchu vykročil na balkón rozlehlé zahrady.

(....se probudil z toho záseku.)

,,Arthure? Proč jen jsi Montek?"
,,Vzdám se svého jména, já budu jen já," ozvala se tichá odpověď a Thomas se zaskočeně napřímil.

(Takhle hnusně a sprostě přepsat Shakespeara je humus!!!)

,,Miluji vás, Thomasi. Nezáleží na našich rodinách."

(Fajn. To že nezáleží na rodinách chápu. Ale v těch dobách a po již zmíněných společenských "zákonech" bych být nima možná zmínila i to, že nezáleží na tom, že jsme oba tak trochu stejného pohlaví...)

Kolena mu rozechvěle podklesla (...tak tohle je ten nájezd) a s hejnem motýlů, poletujících v žaludku, se opřel o chladné zábradlí. (Divný interní halušky...)
Arthurovi se několikrát podařilo proklouznout do zahrady Kapuletů a setkat se s Thomasem.

(-Kdy několikrát? A proč několikrát?
-No aby si zahulili, proč tam jinak maj ty růže?)

Trpěl tím, že ho vidí a nesmí se ho dotknout, a zároveň děkoval alespoň za tuhle možnost.

(Proč se ho nesmí dotknout? Dyť sou v zahradě, tam můžou cokoliv...)

Ani jeden z nich netušil, kam všechno spěje - či jestli vůbec někam - ale nechali se pohltit přítomností.

(-Jo, to je když jsou spolu v tom altánku, skouřený.
-Tak se nechávají pohltit přítomností..)

Jednoho zimního odpoledne o pár dní později potkal na vycházce s Raymondem hřmotného muže.
Oblečení měl zbarveno do odstínů Kapuletů a nezdálo se, že by si přál navázat přátelský hovor.

(...jakej je odstín Kapuletů?!!)

,,Jsi Arhtur Montek, nemýlím-li se?" zaburácel a popadl Arthura bolestivě za paži. Vytrhl se mu a nebojácně pozvedl hlavu.
,,Přejete si něco, pane?"
,,Jedině učinit přítrž tomu smilstvu, na kterém se dopouštíte spolu s Thomasem z rodu Kapuletů!"

(Vždyť spolu jenom hulí v altánku!!!)

vykřikl, až mu z masitých rtů odlétla slina. (...no fůůj!!) ,,Bude si brát mou sestru, tak rozhodli jejich rodiče, ty obludná zrůdo!" (počkat, to řekl Raymond? Začínám asi chápat jeho roli!... A je jeho sestra Rosalinda?)
Raymond jediným bleskovým pohybem tasil meč a špička se téměř dotkla nepřítelova zrudlého nosu.

(...tady zase někdo nasává pro změnu!)

,,Neurážejte mého přítele, radím vám dobře."
Dřív, než stačil Arthur bezpečně zasáhnout, (jak se bezpečně zasahuje do souboje kordů???)se chladným vzduchem rozlehl cinkot bojujících kordů. Raymond s uši drásajícím výkřikem padl k zemi. (..mozek drásající spíš tak... ) Arthur nasál pach krve a oči se mu rozšířily zděšením. (-ne, to je z toho koksu...) Jeho přítel zahynul, aby bránil jeho čest. (A já zrovna začínala chápat co tu dělá a ono už je po něm.) S výkřikem dravého zvířete poslal neznámého muže několika ranami k zemi. Dřív, než se mohl ke krvavé spoušti seběhnout dav senzace chtivých přihlížejících, utekl. (..mistryně přívlastků.)

Thomas dokázal jen šokovaně zalapat po dechu, když se doslechl o Arthurově činu a jeho okamžitém vyhostění ze země. Takhle to přece nemohlo skončit, takhle ne! Vrhnul se k vyřezávané skříňce na mahagonovém stole a vytáhnul na denní světlo drobnou, skleněnou lahvičku.
(Takže on je vlastně emo! Vždycky se chtěl zasebevraždit, tak pro všechny případy má doma lahvičku s jedem!)

Jeden hluboký nádech, jedno bolestivé polknutí.

(-jak tě může bolet, když spolkneš jed?!!
-Ale důležité je, že to všechno je nějaké. Skříňka vyřezávaná, stůj mahagonový, světlo je denní, lahvička je drobná a dokonce skleněná no a to polknutí bolestivé. Nic z toho nám prostě nesmělo uniknout!)

Tenhle plán musí vyjít. Usne, a znovu se probudí až v Arthurově náruči.

(Jo, on se tam vlastně teleportuje!)

Arthur se naposledy ohlédl na palác, schovaný za střechami obytných domků, a chystal se pobídnout svého bělouše. Pozornost mu upoutal smuteční průvod, vycházející z nedalekého kostela. Opatrně popojel blíž. Ulicí se ozýval klapot podkov a v mrtvolném tichu působil jako údery hromu. (Ano, hrom umí někdy udeřit skutečně silně..) Přehlušil ho až rozeznívající se umíráček.
,,Ubohý Thomas, byl tak mladý! Kapuletové utrpěli velikou ztrátu!"
Země se zatočila a Arthur se sotva udržel v sedle.

(- jak se zatočila?!
- růže, to byly ty růže...)

Byl smířený s tím, že už svého milého do konce svých dnů nespatří, ale smrt… jeho smrt znamenala něco mnohem horšího. Vběhl do kostela, který se konečně vyprázdnil, a ovanul ho ještě větší chlad než při každém vstupu do svaté budovy. V otevřené rakvi u oltáře ležel Thomas. Bílá pleť zesinala do ještě mrtvolnější barvy a Arthur před ním tvrdě dopadl na kolena. Neváhal. V tomto světě už nezbývalo pro co žít. Odepnul z opasku lahvičku s kapkou jedu a s pevně stisknutými víčky ji vypil.

(-Další emo! Pro všechny případy sebou jen tak nosí lahvičku s jedem!
-...a mně už nějak skutečně k tomuhle docházejí slova...)

Thomas otevřel oči. Tělo měl bolestně ztvrdnuté.

(...co všechno měl ztvrdnutý?)

Povedlo se mu posadit a rozhlédnout se, než si povšiml Arthurova mrtvého těla. Z úst se mu vydral výkřik, stonásobně se ozývající od kleneb kostela.

(-...to mu musela prasknout i hlava, ne?!
-Ale co čekal? Alespoň já jsem si tedy nevšimla, že by tam někdo něco nějak plánoval, někomu nějak dával vědět a podobně. V originále se Julča aspoň snaží Romea o plánu informovat a k němu se to prostě nedostane, ale tady... On se vážně diví, že to nevyšlo? Btw neznat originál, připadala bych si jako Rofuru v říši divů.)

Vyjmul z jeho pomalu vychladající dlaně sklenku a věděl, že tekutina v ní je účinnější než ta, co vypil posledně. Nezbyla ani kapka. (-jak to věděl?) Zpanikařil. Už si dokázal vybavit jen poslední, nejdrastičtější možnost. (- DiCaprio!!!) - Prsty pevně obmotal kolem kameny vykládané rukojeti dýky. (Kde se to tam vzalo?!... Jo, to jsou vlastně ty pomůcky pro suicide, správný emo...mhmmmhmm..)

Semknul čelisti, zabraňujíc tak zbabělému vyjeknutí bolesti.

(...nene, to je aby mu zase neutekla.)

Cítil, jak z něj vyprchává život.
Jenže za lásku zemřít stojí.

(- stojí co?
- ono, když mu stojí… :D )

THE END.

..................................................................

...Za trvalé poškození našich mozků tohle ale rozhodně nestojí.

Pokud jste během čtení "díla" nepošli umlácením, uhulením, uWTFováním (Rui věří že je to možné, nekažte mu to!) nebo se po vzoru hlavních aktérů, po dočtení nezasebevraždili (já je chápu! kdybych měl hrát v tak debilní story tak se na konci asi taky radši zabiju!) a čtete tyto závěrečné řádky, Rychlá Rota vám blahopřeje.
Ocenění za výdrž nedostanete, ale můžete se zde těšit na další publikované perly českého literárního žánru fanfiction.

HOWGH.

Rychlá Rota
Roru&Rofuru, Red Insomniac, Rui the Great
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pinkly Pinkly | 25. dubna 2010 v 16:30 | Reagovat

Po dočítaní tohto skvostu som vychádzala z izby a skoro som si rozrazila hlavu o hranu dverí :D myslím, že to presne vystihuje vplyv tohoto diela na moju osobu :D

2 Pansy73x Pansy73x | Web | 25. dubna 2010 v 17:17 | Reagovat

až mi z toho jdou mé hnědo-zelené oči kolem a vůkol se rozprostírá čečnočerná tma. Tohle je fakt moc :D Počátkem tohoto soudného dne si dávám veliký pozor, aby mi moje bledé líce neutekli :D

3 DemonHunter DemonHunter | 25. dubna 2010 v 19:19 | Reagovat

s těma poznámkama je ještě víc vidět jak je to debilní. Každá věta uplně mimo, slovní spojení vážně hrůzostrašná, celý je to hrůzostrašný :D

4 Pip Pip | 25. dubna 2010 v 20:37 | Reagovat

jestli toto byla soutěž o to, kdo dá nejvíce nesmyslných slov a hrozných přívlastků do jediné věty, tak máme vítěze:D:D
Samo o sob je to dost... já to snad ani nedokážu popsat, jak je to děsivý!:D:D:D
A ty poznámky mě málem stály plíce:D

5 Čak Čak | 26. dubna 2010 v 20:08 | Reagovat

no doprdele:D:D:D:D:D

6 Zuzu Zuzu | Web | 28. dubna 2010 v 19:47 | Reagovat

Takže, když jsem si přečetla první odstavec, musela jsem si zeslabit hudbu, abych autorčiny věty vůbec zpracovala... jelikož tohle dílo znám takřka zpaměti, nabízí se mi otázka kam se podělo asi 90% děje slavné Shakespearovi tragedie...

OK a teď česky... kurva co to napsala za sračku???

Viva la Rychlá rota :D

7 Pája Pája | 17. srpna 2010 v 18:44 | Reagovat

Tak tímhle mě manžel dnes u oběda krásně pobavil XD ještě jednou díky za předčítání :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama